Hra o trůny: Recenze

/
2 Comments


Zdravím!
   Vítám vás u recenze na skvělou knihu od George R.R. Martina, Hru o trůny. Vzhledem k počtu stran je to kapátko delší čtení, takže se pohodně usaďte a přeju příjemnou zábavu!:)
Pokud jste ještě něčetli, můžete si přečíst i mé první dojmy z této knihy zde.

VAROVÁNÍ: obsahuje SPOILERY, přirozeně i na celou první sérii seriálu


George Raimond Richard Martin
HRA O TRŮNY 
(2011)
2. opravené vydání
Anglický originál: Game of thrones
(1996)
Přeložila: Hana Březáková
Obálka: Martina Pilcerová
Nakladatelství: TALPRESS
Počet stran: 846

Kolem Hry o trůny jsem v knihkupectví chodívala už nějakou dobu, no teprve v září přišel správný čas si ji koupit. Objednávala jsem si ji totiž společně s učebnicemi do školy.
   Kniha patří skutečně k těm větším kouskům v mojí knihovně s úctyhodným počtem 846 stran, pokud počítám i krátký popis hlavních rodů. Samotný příběh má potom stran 846. Přečetla jsem ji asi za měsíc a půl s větší mezerou, intenzovnějšího čtení bylo jen asi 2 týdny. (Já jsem relativně pomalý čtenář.)
   Musím říct, že se mi ze začátku absolutně nelíbila ilustrace na přebalu (po dočtení mám už trochu mírnější názor a řekla bych že se ke knize minimálně hodí, i přesto že se nejedná úplně o můj styl.) Kniha obsahuje všitou záložku, což já velmi oceňuji.
   Hned na začátku můžete najít mapku království. Orientuji se v ní tak na půl, ale já se nevyznám ani v reálných mapách...Následuje klasicky příběh začínající prologem. Ten je ale výjímečný v tom, že je vyprávěn z pohledu úplně jiné postavy než zbytek knihy. Čímž se dostáváme ke stylu této knihy. Každá kapitola je psaná z pohledu jiné hlavní postavy (takových postav je ve hře o trůny 8 + jedna v prologu.) Na začátku je trochu problematické se v postavách orientovat, ale s příbývajícím počtem načtených stran to jen a jen oceníte. Každá postava je totiž velmi dobře a zároveň věrohodně vykreslená a zároveň má na věc trošičku jiný pohled. Díky tomu se vám nestane, že byste četli kus textu a nemohli určit které postavě patří.
"Kdo hraje hru o trůny, vyhraje nebo zemře." Cersei Baratheon (roz.Lannister)
   Teď se ale už pojďmě více zaměřit na obsah. Hned pro začátek mám malou výtku, která je nejspíš alespoň částěčně autorovým záměřem, ale já si ji přesto neodpustím. V prologu zemřou všechny postavy dost podivnou smrtí, což navozuje tajemnou atmosféru. Jenže, asi první čtvrtinu knihy (netuším přesně, ale do příjezdu Jona Snowa na zeď) je tento začátek absolutně ignorovaný a to do té míry, že zcela zapomenu, že nečtu nějakou alternativní historii nýbrž fantasy. Je mi jasné, že autor potřeboval seznámit čtenáře s postavami, přesto na můj vkus příliš pomalý spád do fantasy žánru. Dál už se mi příjemné naťukávání do onoho tajemna líbí. Jak už jsem psala, je zprostředkováno především přes Jona Snowa a potom také Brana respektive Ošu. Ostatní charaktery se více či méně handrkují a ani netuší, co se dějě za oponou a že je tam možná větší hrozba, než kdo bude vládnout železnému trůnu. A do toho všeho se ještě plete Daenerys, která sice také touží po trůnu, ale už od začátku je jasné, že bude trošku "jiná", což se na konci potrvdí, když zjistíte, že je "matkou draků". Ona vlastně propojuje obě roviny ( jak nadpřirozeno, tak boj o trůny.)
Zdroj: Deviantart

   Začátek (rozuměj zhruba 250 stran) je více či méně seznámovací záležitostí a kromě "pádu" Brana z věže se nic až tak důležitého nestane. Zlom nastává při příjezdu nového pobočníka krále alias Eddarda do Králova přístaviště a Jona na zeď. Přečestný (a když říkám přečestný myslím to smrtelně vážně  ) Eddard Stark, tak začne rozplétat síť intrik, což ho nakonec přirozeně stojí život, čímž se přidává k Jonu Arrinovi. Celou dobu jsem si říkala, že Ed je skutečně hodný, čestný ale zároveň také moudrý člověk. Bohužel na konci knihy to musím přehodnotit. Napráskat sám sebe Cersei, že ví o jejím incestním vztahu s bratrem je podle mého názoru absolutní vrchol blbosti. Prostě čest nečest, tohle se ti nepovedlo Edde, ať je ti zem lehká.
   Jon nejspíš aspiruje na nejzáhadnější postavu z knihy, protože jak už jsem psala, nechce se mi věřit, že by přečestný lord Eddard Stark podvedl svoji paní. A pokud by to udělal, nevidím důvod, proč mu neříct aspoň minimum informací o jeho matce. Takže já tipuji, že s milým Jonem a jeho původem to bude maličko složitější.
   Nejzábavnější postavou je na druhou stranu rozhodně Tyrion Lannister, syn lora Tywina, bratr sera Jaimea a královny Cersei. Docela velkou část knihy ho sledujeme společně s Catelyn Stark, jejíž příběhové linky se propletly, což je fajn, protože Catelyn moc zábavná postava teda není.

   Celkově se mi knížka šíleně moc líbila, místy bylo sice příliš mnoho popisů, ale jako celek jsem absolutně nadšená. Jak už jsem říkala, skvěle vykreslené charaktery, příběh co má hlavu a patu a většinu času se čte sám.
   Chtěla bych maličko zmínit i překlad, protože je to přecejenom jedna z nejdůležitějších věcí. Nezaznamenala jsem nic kostrbatého nebo nesedícího (nečetla jsem originál, možná bych jinak tvrdila něco jiného), ALE. Absolutně nechápu, proč se překladatelka jala překládat jména bastardů (Bastard má příjmení podle "království" ve kterém se narodil. Např. Kde vládnou Starkové, všichni bastardi dostanou jméno Snow.) Jon Sníh mi zní neskutečně vtipně, ale co teprve když na něj volají "Sněhu!", to je teprve perla. Zkrátka, můj názor je, že jména se nemají překládat, už jenom kvůli českému skloňování, které angličtina nezná.
   Druhá věc, na kterou bych chtěla upozornit, je korektura. Totální většina knihy je bez chybičky, ale objevila jsem asi 2-3 slova (možná dokonce ta stejná, ale nevím to jistě) bez mezery. Samozřejmě, chyba se stane a vůbec za to nechci kritizovat a dělat z komára velblouda, pouze mi přijde vtipné, že je to při tak očividných (aspoň pro mě) věcech.
   Na závěr bych snad už jenom dodala, že bych knihu nedoporučila nikomu pod 13, protože se v ní přece jen pár "pikantnějších" scén (+ nějaké to násilí) objevuje. Stojím si ale zatím, že jsou na správném místě a rozhodně ne jen tak samoučelné. 


You may also like

2 komentáře:

  1. Na seriál jsem nikdy neměla moc chuť ač jsem stejně neodolala a líbil se mi. Knihu si plánuji nějakou dobu přečíst ale zneklidňuje mne právě ten počet stran, jelikož kvůli škole jsem ráda, že čtu občas něco co pod školu nezapadá :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si pořád říkám, že se na seriál podívám, až přečtu všechny knížky :D to znám a mám to podobně :) řekla bych, že pokud ti sedne autorův styl psaní, tak knížka uteče hodně rychle :)

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.